Letovický Sokol: Přečtěte si příběh 130 let vlastenectví a odhodlání

Ilustrační foto
Autor: Jakub Macoszek, CC BY-SA...

Historie českého sokola

Ve druhé polovině 19. století, kdy české země byly součástí Rakousko-uherské monarchie, nastal rozmach českého národního života. Byly zakládány zájmové a vlastenecké spolky a jedním z nich byl tělocvičný spolek Sokol, který sehrál důležitou úlohu v rozvoji národního obrození a oživení národního sebevědomí s cílem obnovit svobodu a samostatnost českého národa. Sokol byl od svého založení vlastenecký spolek, který dbal nejen o tělesná cvičení, ale i o vzdělanost a mravní výchovu – nedílnou součástí sokolského hnutí byla činnost kulturní, vzdělávací a společenská. Sokol dal základ společenskému hnutí, které se pojilo se vznikem a dalšími osudy českého státu. U zrodu České obce sokolské v Praze 16. února 1862 stáli dr. Miroslav Tyrš (profesor historie umění a estetiky Karlovy univerzity v Praze), Jindřich Fügner (pražský finančník) a přední osobnosti české politiky, kultury a veřejného života. V Brně byl Sokol založen v roce 1868 a když byl v roce 1893 připravován slet Moravskoslezské obce sokolské v Brně, byl c. k. úřady zakázán. Toto rozhodnutí c. k. úřadů vzpružilo národní hrdost natolik, že výsledkem bylo masové zakládání nových sokolských jednot. První všesokolský slet se konal v roce 1882 na Střeleckém ostrově v Praze, kde cvičilo 700 mužů.

Založení Letovického Sokola

O založení Sokola v Letovicích se zasloužili: stolařský mistr Josef Krejčí, poštovní úředník František Keprt a mistr ve firmě Cosmanos Karel Hel. První ustavující valná hromada Sokola Letovice se konala 20. května 1894 a zúčastnilo se jí 65 mužů. Prvním starostou Sokola byl zvolen starosta Letovic Karel Synek, místostarostou Václav Pokorný, náčelníkem učitel Josef Kolář, jednatelem řídící učitel Antonín Ferulík a pokladníkem Josef Kraus. Sokolská jednota Letovice byla přijata do brněnské Rostislavovy sokolské župy.

Překotné zakládání sokolských jednot nebylo úřadům pochuti, a proto se snažily různými nařízeními a zákazy tuto činnost překazit. Letovickému Sokolu třikrát vrátily jejich stanovy k přepracování. Přesto nově založená sokolská jednota vzala svoji práci velmi vážně a s velkým nadšením. Ze sokolské jednoty královopolské povolala cvičitele Vincenta Jaroše, který skoro denně vedl tělovýchovná cvičení. Nejprve se cvičilo na zahradě hostince „U matky Řehuřkové“, později v „Národním hostinci u Štulpů“, kde pro nízký strop byly problémy se cvičením na hrazdě. V roce 1896 byl postaven dům Občanské záložny v Letovicích zvaný Karlov, kde Sokol pokračoval ve své činnosti.

V roce 1889 byl založen ženský odbor Sokola, který se postavil v našem kraji jako první proti předsudkům odsuzujícím tělocvik žen. V roce 1902 vznikla v boskovickém okrese samostatná Sokolská župa Krále Jiřího, do které byl přijat také Sokol Letovice. To byl počátek nové epochy v činnosti jednoty. Župními činovníky byli zvoleni členové Sokola Letovice – učitel Josef Kolář jako starosta, řídící učitel Antonín Ferulík jako jednatel, Jeňko Plevač jako náčelník. Volba župních představitelů z letovické sokolské jednoty dala letovickému Sokolu vedoucí a organizační úlohu; to bylo velké ocenění.

Sokol ve spolupráci se Čtenářským spolkem Neruda a téměř všemi členy učitelského sboru a velmi čilými a početnými studenty odváděl pro občany Letovic a okolí po mnoho let velmi významnou činnost nejen tělovýchovnou, ale také kulturní, vzdělávací, osvětovou a společenskou. Brzy proslula rozmanitá veřejná cvičení, divadelní, loutková, hudební a pěvecká představení, výlety v krojích a slavnosti spojené s hudbou a tancem, sokolské plesy a šibřinky, byly pořádány jazykové kurzy a od roku 1914 také filmová představení. Letovičtí Sokoli se zúčastňovali všech župních sletů v okolí a všesokolských sletů v Brně a v Praze, odkud si přiváželi vždy mnoho ocenění.

V roce 1920 členové Sokola vybudovali krásné „Sokolské cvičiště“ v ulici Tyršově, které v původní podobě sloužilo řadu let. Také velmi usilovali o postavení sokolovny, kterou se tehdy kvůli politické situaci v městečku nepodařilo zrealizovat. V meziválečném období se letovický rodák a odchovanec letovického Sokola olympionik Emanuel Löffler (1901– 1986) zařadil mezi nejlepší československé gymnasty.

Sokol svým humanitním zaměřením, vlasteneckým a demokratickým působením byl vždy trnem v oku totalitním režimům a při jejich nástupu byl vždy zakázán – například v době první i druhé světové války. Když se po nástupu komunistů v roce 1948 konal XI. Všesokolský slet, kdy počet cvičenců překonal půl milionu, došlo k demonstracím proti režimu a Gottwaldovi. Následovaly represe, které postihly 11 000 členů Sokola.

V době normalizace, po krátkém uvolnění v roce 1968, se v Letovicích uskutečnil pokus o obnovení Sokola – dne 23. 4. 1969 však byla příkazem Okresního úřadu Blansko ukončena jeho činnost. Síla sokolských myšlenek však překonala všechny perzekuce při obnovené činnosti v roce 1918, 1945, 1968 a 1990.

Po sametové revoluci v roce 1989 byly obnoveny původní sokolské župy (např. Sokolská župa Krále Jiřího v Boskovicích), ale letovičtí Sokoli tuto možnost nevyužili a byli registrováni v Českém svazu tělesné výchovy (ČSTV). Poslední XVII. Všesokolský slet za účasti 20 000 cvičenců se konal 4. a 5. července 2024 v pražském Edenu.

Přejme Sokolu, aby o jeho další činnosti mohly následující generace psát s takovým zaujetím a hrdostí, jak to děláme dnes my při zpětném pohledu na práci našich předků.

_{Článek byl převzatý z Letovického zpravodaje se souhlasem vydavatele. Titulek je redakční.}